Martina Cirbusová: Projektový management byl podceňovaný, tak jsem ho začala učit

Martina Cirbusová působí v současné době jako lektorka Projektového managementu a Základů práva na Stingu. Na téže vysoké škole sama před lety studovala podnikovou ekonomiku a management. Kromě jiného působí také jako vedoucí Mediačního a edukačního centra a Manželských a rodinných poraden, které spadají pod Centrum sociálních služeb v Brně. Vede tým psychologů a mediátorů, kteří nabízí rodinám v krizi pomoc. Sama navíc působí jako mediátorka v přímé práci s klienty. Lidé si podle ní stále víc nachází cestu k těmto službám.

Klienty mediačního centra jsou zejména rozvádějící/​rozcházející se rodiče 

„Mediace se často spojuje s dohodou – klienti by ji měli využít proto, aby se pokusili domluvit. Jako transformativní mediační centrum, ale přínos mediace vidíme už v tom, že mají účastníci mediace možnost vést spolu možná jiný rozhovor, než na jaký jsou zvyklí. Jako mediátoři nasloucháme, s čím klienti přichází, a pomáháme jim v jejich složité situaci dělat vlastní rozhodnutí,“  vysvětluje Martina.  Rodiče, kteří jsou zasažení konfliktem spolu totiž často přestávají komunikovat, nebo spolu komunikují velice destruktivně. Mediace jim kromě jiného může nabídnout prostor, ve kterém budou mít po delší době možnost říct, co potřebují, a současně slyšet, co říká druhá strana. Zorientují se v možnostech, díky nimž se informovaně rozhodnou, jak jako rodiče v péči o děti fungovat. „Nezbavujeme je možnosti dělat vlastní rozhodnutí, ale vracíme jim co nejvíc moci zpátky do rukou. Pracujeme s interakcí stran a snažíme se je co nejvíce podpořit v tom, aby i navzdory složité situaci byli schopni dělat alespoň mikrokrůčky,“ vysvětluje Martina Cirbusová. 

Děti jsou součástí celého procesu

Jedny z nejsložitějších sporů jsou podle Martiny Cirbusové ty, v nichž figurují děti. Proto působí v Mediačním a edukačním centru dětský specialista, který umožňuje dětem být součástí rozhodnutí, která se týkají jejich života. Jde o zásadní věc, protože spousta rodičů, ale i soudů zachází s dítětem jako s objektem, aniž by s ním komunikovali, aniž by se respektovala jeho participační práva. Právě ty se snaží Martina se svým týmem v praxi prosazovat. 

Nemohla najít kolegy do týmu, tak začala projektový management učit 

Zkušenosti s projektovým řízením v minulosti Martina sbírala zejména na Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, kde pracovala jako projektová manažerka a později jako vedoucí projektové kanceláře. Právě v tomhle období dostala nápad oslovit Sting s tím, že by se ráda věnovala projektovému managementu i na akademické půdě. Jako projektová manažerka na UMPODU sepsala několik žádostí o projekty a zrealizovala je (jeden z nich právě na téma participačních práv dětí). Jednalo se o projekty financované z evropských fondů. Když se ocitla v pozici, kdy potřebovala do týmu nabrat nové kolegy, zjistila, že většina zájemců o práci v projektu má jen velmi matné tušení, co to vlastně projektový management je. 

Projektové řízení je i o etice 

Sting zareagoval kladně, zažádal o akreditaci a dnes se mohou studenti naučit velmi užitečné věci v rámci projektového řízení. „Nejde jen o to, že řídíte projekt, ale je zde také spousta otázek spojená s etickým rozměrem čerpání veřejných prostředků a tudíž i společenský závazek. V této rovině většina žadatelů o projekt vůbec nepřemýšlí.“ Podle Martiny Cirbusové je takový předmět obrovský počin, protože projektový management není běžně součástí akademických osnov, ale v praxi je čím dál víc vyžadován. Studenti mají možnost v rámci předmětu uvažovat v rovině dotační podpory pro inovativní projekt, který sami sepíšou a v průběhu předmětu projdou všemi fázemi životního cyklu projektu. Pro studenty je to jedinečná příležitost uvažovat nejen v rovině finančního zajištění projektu ale i udržitelnosti jeho výstupů do budoucna. 

Akademická půda mi umožňuje zastavit se

Martina Cirbusová tak pokračuje v tom, co oceňovala při svém studiu na Stingu. Propojuje teorii s praxí. Jak sama říká, akademická půda je pro ni nesmírně důležitá. A stejně to vnímají i pracující studenti, kteří se mnohdy v běhu každodennosti nemají čas zastavit a položit si některé otázky. „Jedná se o prostor, kde se dá ještě něco měnit, kde se můžete zastavit a zamyslet se. Málokdy si totiž můžete říct: Proč dělám, co dělám? Dělám to dobře? Šlo by to jinak? Šlo by k tomu někoho přizvat, nebo to úplně otočit a začít z druhé strany?” líčí Martina, která zároveň zpětně oceňuje, že jako pracující studentce jí Sting vždycky vyšel vstříc.